„Chci navázat na letošní vydařená vystoupení a získat co nejvíc bodů pro naše reprezentační družstvo,“ zdůraznila třiadvacetiletá studentka čtvrtého ročníku FTVS v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Do sezony jste vstoupila skvělým bronzem z haly v Istanbulu. Vybavíte si, s jakými představami jste do Turecka odjížděla?

V evropských tabulkách jsem před šampionátem byla na třetí příčce, což však v samotném závodě nikdy moc neznamená. Mým velkým přáním bylo předvést kvalitní výkon a bojovat s elitními evropskými tyčkařkami o co nejlepší umístění. A to se mi podařilo. Je to první velká seniorská medaile, která mi přinesla stejně úžasné pocity jako zlato ze světového šampionátu juniorů před pěti lety.

Podepsala se na tomto výsledku a potom i vytvoření nového českého halového rekordu 472 cm nějaká změna v zimní přípravě?

Asi ano, i když na prvním soustředění v Jihoafrické republice jsem s natrženým lýtkovým svalem skončila měsíc na marodce. Dost možná, že mi to na druhou stranu i pomohlo, protože si tělo od náročné přípravy odpočinulo. Po uzdravení mi sice trochu chyběly rychlost a síla, ale nohu jsem postupně zatěžovala a jezdila hlavně na kole. Po dalším soustředění v Itálii, kde už jsem zvládla velký kus tréninkové dřiny, jsem se cítila v dobré formě.

Řadu let patřila Jiřina Kudličková, rozená Ptáčníková, mezi přední evropské tyčkařky. Pomáhá vám svými bohatými zkušenostmi?

Bez nadsázky je to moje opora. Jsme spolu v úzkém kontaktu, před každým závodem mi pomáhá zkušenostmi i cennými radami. Když jsem nedávno překonala její český rekord, tak jsem se jí omlouvala, a ona mi naopak velice srdečně gratulovala.

Jak jste spokojena s dosavadními jarními vystoupeními?

Jsem ráda, že z halových výkonů mi něco zbylo i do závodů pod širým nebem. Podařilo se mi ve druhém kole extraligy vytvořit osobní rekord a těšila jsem se i na Odložilův memoriál. Jenže pár dní před ním jsem uklouzla na schodech a s bolavým kotníkem jsem deset dní odpočívala. Ale o nic jsem nepřišla, protože za toho hrozného deštivého počasí nemohl snad nikdo podat pěkný výkon.

Ve středu se česká atletická výprava vydá vlakem do Polska. Co pro vás mistrovství Evropy družstev znamená?

Je pro mě velmi důležité. Především budu mít možnost změřit síly se špičkovou evropskou konkurencí. Velkou motivací pro mě bude i pomoci asi očekávaným bodovým ziskem našemu družstvu ve snaze udržet se v evropské superlize. A v neposlední řadě to pro mě bude určitá nápověda, jakou tyčkařskou bitvu lze očekávat koncem června na tradiční ostravské Zlaté tretře.

Vrcholem letošního roku bude srpnové mistrovství světa v Budapešti. Jaká vás tam čeká konkurence a s jakým účtem byste byla spokojena?

Konkurence tam bude obrovská. Kromě několika výborných Evropanek tam přijedou skvělé tyčkařky ze Spojených států, Austrálie a Kanady. Na medaili bude potřeba zdolat laťku ve výšce 480 – 490 centimetrů. Byla bych spokojena s vytvořením osobního rekordu a s postupem z kvalifikace do finále.

A kudy vede cesta z letošní předolympijské sezony do Paříže, kde byste jistě nechtěla chybět?

Především stabilními hodnotnými výkony a být v dobrém zdravotním stavu. Od 1. července pak můžu začít myslet na splnění olympijského limitu, který je 473 centimetrů.