V roce 1985 vyhrál Hinault popáté v kariéře Tour de France a dotáhl rekordmany Jacquese Anquetila s Eddym Merckxem. Později se k této partě přidal ještě Miguel Indurain.

Jenže mnozí tvrdí, že miláček francouzských fanoušků tehdy triumfoval jen díky tomu, že vedení jeho stáje La Vie Claire obětovalo Grega LeMonda, v té chvíli závodícího v lepší formě.

Američan dojel do Paříže o minutu a 42 sekund za Hinaultem, který ve třetím týdnu zápolil se zlomenou nosní přepážkou a bronchitidou navrch.

„Příští rok rozhýbu věci tak, abych Gregovi pomohl vyhrát. To je můj slib,“ prohlásil rodák z Bretaňska směrem k Tour 1986, po které plánoval profesionální cyklistickou dráhu uzavřít.

Místo toho však udělal z Tour 1986 ročník, na který pamětníci dodnes vzpomínají. LeMond se pořádně nadřel, aby získal první ze svých tří francouzských titulů. Ostatní byli daleko za touto dvojicí.

Po polovině závodu vedl Hinault o více než pět minut a nadále útočil. V Alpách však o náskok přišel a o sedm let mladšího týmového kolegu nezlomil ani v památném souboji v zatáčkách Alpe d’Huez.

Dvojice tam projela cílem v hraném přátelském gestu vzájemně za ruce, načež Francouz překvapil prohlášením, že závod ještě neskončil. Byť před závěrečnou časovkou ztrácel skoro tři minuty.

LeMond už si žlutý trikot pohlídal, ale Hinaultovy útoky bral jako zradu a obelhání. „Cítil jsem, že se Greg potřebuje naučit vítězit skrze utrpení,“ opáčil francouzský cyklista.

A stáj La Vie Claire si navzdory řečem o rozhádaných domesticích mohla mnout ruce. Uzmula první dvě příčky celkové klasifikace, týmové pořadí ovládla skoro o dvě hodiny a Hinault vyhrál soutěž vrchařů i cenu pro největšího bojovníka.

Tour 1986 vstoupila do historie jako scéna „bratrovražedného boje“.

Pro Hinaulta to byla poslední Tour. Sedmá, kterou dokončil, vedle pěti triumfů podruhé na druhém místě. Na Giru startoval třikrát a ani jednou nenašel přemožitele. Stoprocentní byl i při dvou účastech na Vueltě.

Jezdec přezdívaný pro svou houževnatost „Jezevec“ vyhrál mimo jiné také mistrovství světa v roce 1980 (o rok později byl v Česku bronzový), ale jedno cenné vítězství mu dlouho unikalo. Paříž-Roubaix.

Slavný závod přes kostkové sektory je pro Francouze svátkem a Hinault musel dlouho odvracet otázky, proč se Roubaix vyhýbá nebo zda se „Pekla severu“ přímo bojí.

I tady si nakonec pro první místo dojel, a to v roce 1981. Sedmkrát tehdy upadl, naposledy 13 kilometrů před cílem po srážce s černým psíkem. Rozlícený přesto předjel uniklou skupinku a v cíli hromoval: „Roubaix je pěkná hovadina!“

V pelotonu i v týmech, kde působil, se Hinault těšil velkému respektu. „Nemohli jste jít ani na záchod, aniž byste se ho zeptali,“ tradovalo se.

Francouz si zakládal na tom, že celou kariérou prošel bez jediného dopingového škraloupu, a před šesti lety byl silným kritikem Chrise Frooma, když se Brit po triumfu na Giru stal sedmým mužem historie, který zkompletoval výhry na třech největších závodech.

Jenže za sebou měl v té době nedořešený dopingový případ z Vuelty 2017. Hinault kvůli tomu dokonce vyzýval peloton k bojkotu.

„Měli by sundat nohy z pedálů a říct, že pokud bude Froome na startu, oni nepojedou,“ zlobil se. Nic takového se nestalo, nicméně na Tour už Brit od té doby netriumfoval a skupinku rekordmanů s Hinaultem nedohnal.

„Jezevec“ se dal po konci kariéry na farmaření a Francouzi už 40 let marně vyhlížejí jeho nástupce, který by do Paříže přivezl žlutý dres.