S právníkem v zádech sledovala, jak před ní roste hora krabic se spisem o její osobě. Pracovníci archivu jich nanosili celkem 27. Téměř 3500 stran textu, fotografií a dokumentů. 

Po pádu Berlínské zdi čelila dvojnásobná olympijská šampionka a čtyřnásobná mistryně světa obvinění, že v NDR spolupracovala s tajnou službou Stasi. 

„To není pravda, nejsem žádná špionka,“ vzpomínala na svou první reakci ve svém sloupku pro Daily Mail Wittová.

Jediný způsob jak to dokázat, bylo sama nahlédnout do tajného spisu s názvem „Flop“ a prostřednictvím soudu potvrdit, že důkazy o spolupráci neexistují.

Když otočila stránku první složky, nestačila se divit.

„´Je jí osm let a má spoustu talentu,´ zněl jeden z prvních záznamů. Bylo překvapující, že mě sledovali od tak raného věku. Přede mnou ležel podrobný popis mého života od dětství sestavený anonymními udavači, deník celé mé existence,“ líčila rodačka z Falkensee.

Před očima jí tak proběhly její začátky na ledě. Vybavila si dobu, kdy chodila s maminkou fyzioterapeutkou do práce a cestou z nemocnice domů se vracely kolem veřejného kluziště.

Malá Katarina to moc chtěla zkusit a kouzlu ledového ostří úplně propadla. Zprávy agentů nelhaly, měla přirozený talent. Však si ji brzy vzala pod křídla vyhlášená trenérka a krasobruslařka Jutta Müllerová.

Rázná dáma, která si v přípravě nebrala servítky a její drezuru na bruslích vydržely jen ty nejodolnější dívky.

„Tlačila na mé limity. Nutila mě, abych stejný skok udělala třeba deset tisíckrát. Křičela, mluvila sprostě. Nazývala mě tlustou mrchou, když jsem se vrátila po tréninkové pauze s pětikilovou nadváhou,“ vyprávěla Wittová.

Coby teenagerka měla ráda sladké a pokud se naskytla možnost nějakou dobu vypnout od tréninku, doplnila rychle cukry, což neprospělo její krasobruslařské postavě. 

„Paní Müllerová mi okamžitě nasadila přísnou dietu. Byl to extrém. Ráno možná kousek chleba. V poledne jen rýže a jablko a večer nic,“ popsala striktní režim.

Přesto na legendární trenérku nedá dopustit. Aby také ne, vždyť díky jejímu drilu nakonec posbírala čtyři světové tituly, šest evropských a dvě olympijská zlata.

Triumf pod pěti kruhy v Sarajevu 1984 ji vystřelil mezi sportovní superhvězdy. Milovala ji i zámořská média, která o ní psala jako o „nejkrásnější tváři socialismu“. 

To jí bylo osmnáct let. Tou dobou prožívala svou první velkou lásku. Randila s bubeníkem jedné rockové kapely. Odpověď na to, proč skončil jejich vztah, našla v jednom ze spisů.

„Nezapadal do východoněmeckého vzoru. Chodil v pruhovaných kalhotách a byl o dost starší než já. Úřady se domnívaly, že by mohl ovlivnit mou koncentraci na závody. Takže, když přišlo na povinnou vojenskou službu, umístili ho tak daleko, aby mu cesta za mnou trvala dva nebo tři dny. Tehdy mi to zlomilo srdce,“ vybavuje si. 

„Na Západě bych nebyla tím, čím jsem“

V osmdesátých letech ovšem netušila, že za jejími zády někdo tahá za nitky. I když se odmítala stát informátorkou, s agenty a vládními představiteli byla zadobře. Za to, že bude prokazovat dostatečnou loajalitu své zemi, měla určité benefity.

Pokud potřebovala byt nebo nové auto, nebyl to pro Stasi problém. Zatímco na novou Ladu byly nekonečné pořadníky žádostí, špičková krasobruslařka ji měla téměř okamžitě. I proto doteď nedá na Německou demokratickou republiku dopustit.

„Kdybych vyrostla na Západě, nikdy bych nebyla tím, čím teď. Mí rodiče by neměli na můj trénink. Na Východě jsem prošla sportovním systémem, který fungoval,“ vysvětlila vlastní pohled na tehdejší režim.

Neslo to s sebou ale obrovský tlak na výsledky. Pokud byla v závodě druhá, přišel dopis s prosbou, ať už se to příště neopakuje. A obhajoba zlata v Calgary? Počítalo se jen vítězství a pokud možno jasná porážka hlavní konkurentky Američanky Debi Thomasové.

To se Wittové podařilo. Ovšem za jaké oběti, jak později zjistila ze všech složek, byla pod neustálým dozorem. Agenti ji odposlouchávali u ní doma i v hotelích. Kamery schované v televizi, štěnice v telefonech, odposlech měla údajně i v koupelně. 

Když zaklapla poslední šanon a rozhlédla se po hromadách dokumentů, cítila se zrazená. 

„Myslela jsem na to, jak pravdivá a loajální jsem vždy byla ke své zemi. Myslela jsem, že si na oplátku zasloužím nějakou důvěru,“ prohlásila.

„Steroidy kazí prsa“

Úlevou bylo, že i soud ji začal považovat za oběť tajné služby, ne za její spolupracovnici a také to, že ve spisech nenašla nic o tom, že by jedním z informátorů byl někdo od ní z rodiny nebo nejbližších přátel. 

Alespoň částečně si tak očistila jméno a poté co si střihla ještě jednu účast na olympijských hrách v Lillehammeru, se naplno vrhla do světa showbusinessu. Objížděla lední revue, objevovala se v televizi, natáčela dokonce i filmy. 

V roce 1998 přijala lukrativní nabídku na nafocení aktů pro pánský magazín Playboy. Na snímcích byla úplně nahá obklopená zurčícím vodopádem. Speciální prosincové číslo zmizelo ze stánků bleskovým tempem.

„Byla jsem na to pyšná, vždyť do té doby se povedlo vyprodat pouze úplně první číslo s Marilyn Monroe,“ culila se tehdy novopečená modelka. 

Wittová se líbilo, že zároveň boří mýty o tom, že vrcholové sportovkyně z východního bloku byly steroidy vyhnaná monstra.

„Já nic nebrala, steroidy kazí postavu zmenšují prsa, což je v krasobruslení na škodu, však se na mě podívejte,“ nechala se slyšet Němka. 

A dokazovala to ve vyzývavých kostýmech na krasobruslařských exhibicích. „Katarina byla vždy elektrizující. Jako první přinesla do krasobruslení sexualitu,“ řekl ESPN producent lední revue Stars on Ice Byron Allen.

Možná se jí tím splnilo i dávné přání, které pronesla před novináři v roce 1988, když si v Calgary pověsila na krk druhou zlatou medaili.

„Přála bych si, aby si mě svět pamatoval jako dobrou krasobruslařku, která udělala něco pro historii tohoto sportu, pro jeho umělecké vyjádření. Podle mě začala nová etapa krasobruslení,“ řekla dívka ze spisu Flop.

Zdroj příspěvku