Není moc měst na světě, která se mohou chlubit tím, že hostila hned dvoje olympijské hry. Mezi ně se právě v těchto dnech mělo zařadit i Tokio, japonská metropole byla dějištěm letní olympiády už v roce 1964.

Jenže to byla vlastně až náhrada za původně plánovaný termín v roce 1940. Tyto hry nakonec zhatila nejhorší válka v dějinách lidstva, ale Japonci se jich vzdali už o dva roky později. Na vině byla jejich expanzivní politika, která vedla k napadení Číny.

Mezinárodní olympijský výbor chtěl za tuto agresi „zemi vycházejícího slunce“ sportovní svátek odebrat, a tak japonský olympijský výbor na jeho pořádání raději sám rezignoval. Novým organizátorem byly zvoleny Helsinky. Finsko se ale kvůli druhé světové válce her dočkalo až v roce 1952.

Vzpomínka na Hirošimu

Tokio se do boje o olympiádu vydalo na druhý pokus v roce 1959, kdy se na zasedání MOV v Mnichově vybíral pořadatel XVIII. letních olympijských her. Tokio hned v prvním kole jednoznačně porazilo Detroit, Vídeň i Brusel.

První olympiáda na asijském kontinentu začala na dnešní poměry velice pozdě. Olympijský oheň začal hořet 10. října. Symbolicky jej zapálil 19letý atlet Jošinori Sakai, který se narodil v Hirošimě v den svržení atomové bomby. Běžec se ale samotných bojů o cenné kovy nezúčastnil, uspěl až na Asijských hrách o dva roky později. Po skončení sportovní kariéry se z něj stal novinář.

Poválečná telekomunikační revoluce umožnila, že Tokio hostilo první hry v přímém televizním přenosu. Tehdejší družice měly ale omezené možnosti, takže do světa šlo jen několik hodin přenosů.

Navíc nešlo o živé vysílání, satelity sloužily ke zrychlení přenosu nasnímaného materiálu. Přímé přenosy přišly až o čtyři roky později. Ale i tak zástupci MOV poznali, že se jim naskytla možnost nových příjmů. Prodej televizních práv dnes přináší do pokladny MOV miliardové částky. 

Na programu bylo 19 sportů a rozdalo se 163 medailových kolekcí. Novinkami na programu olympiády byly volejbal a judo a v atletice ženský pětiboj. V rozpisu předchůdce dnešního sedmiboje byly tehdy tyto disciplíny: vrh koulí, výška, překážkový běh, hladká stovka a dálka.

Československá medailová žeň

Do Tokia dorazili zástupci 93 zemí. Kvůli režimu apartheidu chyběla Jižní Afrika a Indonésie byla z účasti vyloučena za to, že na Asijské hry 1962 nevydala víza sportovcům z Izraele a Tchaj-wanu. Sportovci z NSR a NDR startovali naposledy pod hlavičkou Společného týmu Německa.

Nechyběli ani reprezentanti tehdejšího Československa. 104 sportovců přivezlo domů 14 medailí, z toho pět zlatých. To malou zemi ze srdce Evropy katapultovalo v hodnocení zemí na deváté místo před Velkou Británii, Francii i Kanadu. Taková bilance by nás letos  – po jediném zlatu z Ria – určitě mile překvapila.

Gymnastická královna Čáslavská 

I když do Japonska cestovalo jen devět žen, jedna z nich se vrátila jako hrdinka. Tehdy 22letá Věra Čáslavská sesadila z trůnu nejlepší sportovní gymnastky světa sovětskou rivalku Larisu Latyninovou a získala tři zlata: ve víceboji, v přeskoku a na kladině.

K tomu ještě přidala stříbro z víceboje družstev, o něž se spolu s ní postaraly Hana Růžičková, Jaroslava Sedláčková, Adolfína Tkačíková, Marianna Krajčírová a Jana Posnerová.

Další čtyři nejcennější kovy Čáslavská do své sbírky získala za čtyři roky v Mexiku a stala se tak jednou z nejúspěšnějších účastnic olympijských her v historii.

Ve finále stíhačky dráhařů na čtyři kilometry Jiří Daler porazil Giorgia Ursiho z Itálie o více než vteřinu a získal tak pro tuzemskou cyklistiku první olympijské zlato.

Pro životní úspěch si Jiří Daler dojel samozřejmě na kole značky Favorit:

Ostravský rodák Hans Zdražila sice nebyl prvním československým olympijským vítězem ve vzpírání, ale jeho zlato z kategorie do 75 kg ukončilo 32 let čekání od triumfu Jaroslava Skobly v Los Angeles. Zdražila dvěma světovými rekordy vybojoval vedle zlata z her zároveň titul mistra světa.

Kousek od vysněného vítězství byli fotbalisté, kteří ve finále podlehli Maďarsku 1:2. Na góly Weisse a Beneho přišla Brumovského odpověď v 80. minutě příliš pozdě, Čechoslováci průběh zápasu zvrátit nedokázali.

Stříbro vybojovali i českoslovenští volejbalisté, kteří nestačili jen na výběr Sovětského svazu. Byly to tak dva ze šesti tuzemských stříbrných kovů, k nimž se přidaly ještě tři bronzy.

Českoslovenští medailisté na OH 1964 v Tokiu:
Zlato: Věra Čáslavská 3x (sportovní gymnastika), Jiří Daler (cyklistika), Hans Zdražila (vzpírání)
Stříbro: fotbalisté, volejbalisté, družstvo sportovních gymnastek, Ludvík Daněk, Josef Odložil (oba atletika), Jiří Kormaník (zápas)
Bronz: Lubomír Nácovský (sportovní střelba), osma mužů a dvojskif mužů (veslování)