„Co nám předvádí, to jsou neuvěřitelné zážitky. Pro něj, ale samozřejmě i pro nás rodiče. O tom se nám nikdy ani nesnilo,“ hlesne Souček starší dojatě.

Zatím se kochal pouze prostřednictvím televizní obrazovky. Do Londýna sice ještě před koronavirovou pauzou vyrazil, syn ale zrovna nemohl hrát kvůli zranění. „Naživo jsem Tomáše v dresu West Hamu ještě neviděl. Snad příští sezonu pustí diváky brzy do ochozů,“ těší se muž, který byl prvním mládežnickým trenérem nynější hvězdy Premier League.

V Havlíčkově Brodě trénoval šestileté caparty a jednoho dne vzal téměř o dva roky mladšího kloučka s sebou na trénink. A pak už pokaždé.

„Říkal jsem mu: Tomáši, dělej si tady, co chceš, klidně na nás koukej. On nejdřív tréninky se zájmem sledoval, ale za chvíli chtěl všechno dělat s námi. Nebránil jsem mu,“ popisuje Součkův brzký fotbalový start.

Právě ten byl podle všeho prvním klíčovým momentem kariéry.

„Myslím si, že to pro něj byla velká výhoda. Strašně moc mu to dalo a od té doby hrál vždycky s o rok nebo o dva roky staršími kluky. Když pak šel pomáhat do své kategorie, bylo vidět, jak se vyšvihl, jak tam vyniká. Vytvořil si tam náskok na své vrstevníky,“ vzpomíná František Souček.

Brzy bylo jasné, že je fotbal pro malého Tomáše vším. Vášní, jejíž síle se nelze bránit.

„Bydlíme vedle hřiště, takže bylo na denním pořádku, že i mimo tréninky si šel ven zahrát fotbal. Dokonce i s dospělými, kteří ho brali mezi sebe. Byl tam furt a pak když přišel večer domů, kopal si i v pokojíčku,“ směje se tatínek.

Na syna byl zpočátku přísný, chtěl, aby dělal fotbal pořádně. Od metody biče ale mohl záhy s klidným srdcem upustit. „Ze začátku jsem se snažil ho cepovat, to asi dělá každý rodič. Postupem času jsem ale viděl, že má poctivost a pracovitost v povaze a že dělá všechno naplno. Přísný už jsem být nemusel,“ říká.

Jako trenér vedl syna do jeho deseti let. Pak se ozvala Slavia a získala mladého talenta na hostování. Přestup Brodští odmítli, ten se uskutečnil až o šest let později. 

„Další výhoda pro něj. Jezdil tam třikrát týdně na trénink, o víkendu na zápas. A když měla Slavia volno, nastupoval v přátelských zápasech za nás. Za sezonu tak odehrál o hodně víc zápasů než ostatní kluci ve Slavii,“ vysvětluje Součkův otec.

Už v jedenácti nebo dvanácti letech z Tomáše čišel příkladný přístup.

„Bylo na něm vidět, že opravdu chce a hodlá tomu obětovat všechno. Když byl doma, tak v pokoji stejně cvičil. Dělá to dodnes. Když k nám přijede, cvičí tam pořád,“ usmívá se otec.

Kariéru mnoha nadějných fotbalistů naruší, zabrzdí nebo úplně zničí divoká puberta. U Součka nic takového nepřicházelo v úvahu.

„Nedávno jsme to se ženou probírali. Tomáš neměl pubertu, žádné nervy jsme vlastně nezažili ani u jeho sestry Míši. Když posloucháme ostatní rodiče, co si prožili, říkáme si, jak zlaté máme děti,“ směje se František Souček.

V Havlíčkově Brodě Tomáš kdysi začínal jako útočník. „Už tehdy u něj byl znát určitý čich na góly. Věděl, kam se má postavit, dobře pracoval s prostorem, věděl kam nahrát, jak řešit situace,“ vypráví táta.

Ve Slavii se přesunul na střední zálohu, chvíli si vyzkoušel i post stopera. Poznal fotbal z různých úhlů.

„Pamatuju si, že potom ve Viktorce Žižkov pod trenérem Trpišovským dokonce jednou hrál krajního beka,“ říká František Souček.

Právě současný slávistický kouč je přesvědčen, že bude hrát Souček do roka v některém z největších klubů Anglie. Podle fotbalistova otce jsou ale takové soudy předčasné.

„Já jsem hlavně rád, že se chytl ve West Hamu, protože ty první zápasy, to nebylo ono. Strašně moc se naběhal, hodně bránil, spoluhráči na něj nebyli zvyklí. Až po čase si jejich respekt vybojoval. Teď už jeho výkony vypadají podobně, jako když hrál ve Slavii,“ pochvaluje si.

„Přestup do velkého klubu je také otázka štěstí. Třeba i štěstí na trenéra, kterého jeho styl nadchne. On měl Tomáš celý život štěstí na trenéry, ať už to byli pánové Titěra, Karoch, Koubek, nebo Trpišovský. Třeba bude mít štěstí zase,“ dodává Souček.

A ujišťuje o tom, jak je syn ve West Hamu spokojený. „Strašně moc. Nadšeně o tom vypráví. O týmu, o zázemí, říká, že je až neuvěřitelné, jak se o ně starají. Na nějaké další přestupy teď opravdu nemyslí.“

Havlíčkův Brod teď úspěchem rodiny Součkových žije, a nejen proto, že divizní Slovan dostane výchovné ve výši deseti procent z přestupové částky, tedy bezmála 43 milionů korun.

„Kamarádi se zastavují u mě v obchodě, na Tomáše se hodně ptají a gratulují k úspěchu. Manželce v práci také. Můžeme jim jen poděkovat, co říct víc. Jsme strašně rádi, že se klukovi daří. Člověk to Tomášovi přeje, protože ví, co pro to dělá. Anglická liga byla vždycky jeho sen,“ uzavírá Souček starší, který v Havlíčkově Brodě momentálně trénuje mladé brankáře.