Tahle tichá, introvertní dívka byla úkaz. Hvězda 40. a 50. let minulého století vynikala mužským pojetím tenisu postaveném na tvrdém servisu a perfektních volejích.
Pozornost fanoušků neměla moc ráda. Sama o sobě říkala, že jí bylo nejlépe na kurtu, protože tam byla sama.
Uzavřenost před světem pramenila z rodinných problémů. Když jí byly čtyři roky, rodiče se rozvedli a ona se s matkou přestěhovala z Oklahomy do Beverly Hills.
Maminka časem chtěla pro dceru nějaký druh zábavy a přihlásila ji do hodin klavíru. Jenže Louisu to vůbec nebavilo a začala se tedy vytrácet na veřejné kurty, aby mlátila do míčku raketou.
„Do té doby jsem tenis neznala. To mi bylo nějakých 12 let. Když jsem dostala k narozeninám lekci od profesionálního trenéra Dicka Skeena, všechno se změnilo,“ citoval tenistku deník The Sydney Morning Herald.
Její talent se totiž okamžitě projevil a v 19 letech už hrála singlové finále US Open a ve čtyřhře po boku Margaret Osborne duPontové první grandslam i vyhrála.
„Můj trenér vždycky říkal, ať se s žádnou tenistkou nekamarádím, že to kvůli vítězstvím nedělá dobrotu. Časem jsem se naučila všechny tenistky nějakým způsobem nenávidět. Ale s Margaret to bylo jiné, byla to moc milá a hodná dívka, s tou jsem to nikdy nedokázala,“ vzpomínala Broughová.
To byl rok 1942. Mnoho expertů se domnívá, že by její grandslamový zápis vypadal ještě úctyhodněji, kdyby v Evropě nezuřila válka a nezastavila i program podniků velké čtyřky.
Mladá americká tenistka se ale udržovala ve formě a alespoň při speciálních exhibicích rozptylovala americké vojáky, kteří se vrátili z fronty.
První singlový titul z grandslamu zaznamenala v New Yorku v roce 1947. O rok později se radovala i na posvátném Wimbledonu, i když pohled, který se jí v Anglii naskytl, ji vůbec netěšil.
„Návrat do Británie byl smutný. Hrálo se, kde se dalo, protože vybombardovaný byl dokonce i centrkurt,“ líčila.
Když sečteme její úspěchy v singlu, deblu i mixu, ve Wimbledonu vyhrála třináctkrát, 17 titulů získala na US Championships, tři na French Championships a dva na Australian Championships.
Jakkoli byla byla mimo kurt klidná duše, s raketou v ruce se z ní stala agresivní lvice. „Měla jsem pocit, že musím pořád útočit, defenziva nikdy nebyla nic pro mě,“ vysvětlila.
V první desítce ženského tenisu byla v letech 1946-1957, světovou jedničkou v roce 1955. Kariéru ukončila až v 36 letech, v době, kdy už ji trápil tenisový loket a měla problém si nadhodit míček na servis.
„Měla jsem skončit dřív. Zbytečně jsem to protahovala. Jenže když se jednou naučíte vyhrávat, máte pocit, že musíte vítězit pořád,“ dodala.
Později, když tenis už jen trénovala a užívala si manželství se zubařem Alanem Townsendem Clappem, si občas posteskla, že nezažila Open éru tenisu a hrála jen jako amatérka.
„Proběhne mi hlavou, kolik peněz bych si asi vydělala. Ale zahořklá nejsem. Nemůže vám přece chybět něco, co jste nikdy neměli,“ zavtipkovala někdejší světová jednička.
I když její slávu později přemazaly jiné tenisové velikánky jako Margaret Courtová, Martina Navrátilová nebo Serena Williamsová, je od roku 1967 právoplatnou členkou Mezinárodní tenisové síně slávy.
Zemřela ve věku 90 let 3. února 2014 v kalifornském městě Vista.