SaiPa Lappeenranta, v předešlé sezoně jasně nejhorší tým finské ligy, je nyní na druhém místě. Vyhráli jste jedenáctkrát v řadě. Jak si to užíváte?

Je to úplně super, oproti minulému ročníku obrovský rozdíl. Všechno nám vychází, je vyloženě zábava chodit na stadion a být s klukama. Moc si to užívám a doufám, že to bude pokračovat dál.

Zvládáte skvěle těsné zápasy, často vítězíte o gól.

Je to tím, že každý v týmu plní svou roli. Většinou se dostaneme do vedení, pak se to snažíme držet a máme sílu v tom, že i přes případný tlak soupeře na konci to opravdu udržíme. Vychází nám to.

Z té pohody vyplývají i hezké góly, že? Naposled v Turku jste u jednoho takového asistoval.

(úsměv) Nějak to vyplynulo ze hry. Viděl jsem otevřeného spoluhráče před prázdnou bránou, nezbývalo nic jiného než mu to posunout.

V Lappeenrantě jste druhou sezonu, jak těžké to bylo vloni? Tehdy jste naopak vršili porážky, dlouho dopředu bylo jasné, že neprojdete do play off a skončili jste poslední.

Tehdy jsem to bral spíš z pohledu, že to byla moje první sezona v profesionálním hokeji po přechodu z univerzity. Byl jsem hlavně rád, že jsem dostal šanci a hrál jsem. Byť jsme byli dole, měl jsem vysoký ice-time a sbíral jsem zkušenosti. Toho jsem si nejvíc vážil. Do této sezony už jsme šli jinak, máme jiný systém, jiného trenéra.

Jasně poslední přitom byla SaiPa i v sezoně 2022/23 ještě před vaším příchodem. To do toho v klubu letos tak řízli? Kádr prošel přestavbou.

Než jsem přišel já, přišel do klubu nový generální manažer Harri Aho a vzal to úplně odspodu. V minulé sezoně měli někteří hráči podepsáno ještě z doby předchozího manažera, ale teď už to jede celé v režii Aha. Má skvělou minulost, několik let vedl Kärpät Oulu, vyhrál s ním několik titulů. Ví, co dělá, jsem strašně rád, že tady pod ním můžu být.

A trénuje vás finská legenda Raimo Helminen, který jako hráč startoval na jedenácti mistrovstvích světa a šesti olympiádách. Jaký je?

Vynikající trenér, vůbec na nic si nemůžu stěžovat. Dokáže v týmu vzbudit respekt a naučil nás, že když každý plní svou roli, můžeme vyhrávat i proti papírově silnějším týmům, možná šikovnějším hráčům.

Jak vnímají vítěznou šňůru fanoušci?

Jsou skvělí. Na konci minulé sezony už skoro nikdo nechodil, zato teď je pořád vyprodaný zimák. Lidé mají zájem, i na veřejnosti je to super. Když vás potkají fanoušci, hned vám třesou rukou a gratulují. Město ožilo, jiný sport tady moc není, Lappeenranta je hokejové město. Lidé jsou naladění, je to bomba.

Lappeenranta je město na jihovýchodě Finska, jen 30 kilometrů od hranic s Ruskem. Nevzbuzovalo to ve vás obavy?

Zpočátku jsem se trochu lekl, když jsem viděl, že je od Ruska takový kousek. Po příjezdu jsem ale viděl, jak tady vše funguje a že Finové si své hranice a svůj stát hodně brání. Není tady žádný problém, do toho je Finsko v NATO, kdyby nedejbože něco přišlo. Rusko je za rohem, ale myslím, že překročení hranic je možné až daleko na severu. Vypadá to tady asi stejně jako jinde ve Finsku.

Cítíte nějak zvýšenou finskou ostražitost?

Tak hlavně je ve Finsku pořád povinná vojna, musí tam i kluci hokejisté. Aspoň v létě na pár měsíců. Nedivím se, že to mají povinně, když jsou hned vedle Ruska. Nijak zvlášť se té situaci nevěnuju, soustředím se na hokej. Nicméně trochu v podvědomí to člověk má.

Jinak se vám ve Finsku líbí?

Jsem naprosto spokojený, mám tady všechno, co potřebuju. Jediný zápor je v zimě – obrovská zima a tma po většinu dne. Jinak si to chválím, v týmu máme i Kanaďany a Nora, takže se bavíme anglicky, domácí kluci mluví taky suprově. Finsky jsem se naučil základní fráze.

Předtím jste byl šest let v Minnesotě, čtyři roky jste studoval na univerzitě v St. Cloud a hrál ligu NCAA. Jaký to byl vklad do kariéry a života?

Vážím si toho, že jsem se rozhodl tam jít. Jednak jsem se naučil anglicky, což dneska nutně potřebujete ovládat. Jednak jsem poznal, jak se tam žije a jak je Amerika jiná než Česko. I proto jsem třeba rád zpátky v Evropě. (úsměv) Ale naučil jsem se spoustu věcí, o to snadnější to teď v životě mám.

A z univerzity máte titul na úrovni českého bakaláře?

Ano. Vystudoval jsem obor „Liberal Studies“, zjednodušeně takový mišmaš všeho. Hlavní pozornost jsem upíral na hokej, nechtěl jsem mít ve škole problémy, že bych třeba propadal. Pořád je to vysoká škola v cizím jazyce. Kdybyste měl špatné známky, mohou vám zastavit hokej – tréninky, zápasy. To jsem nechtěl, vybral jsem si jeden z jednodušších oborů. Ale mám to vystudované, mám nějaká zadní vrátka.

NCAA je v Česku možná pořád trochu ve stínu, ale dodává více a více špičkových hokejistů. Motivuje vás třeba příběh Jáchyma Kondelíka, který tam také působil? Dnes je mistr světa a hvězda extraligy.

Určitě. Je vidět, že z té ligy odchází iks hráčů do NHL, AHL nebo Evropy. Jde to tam kupředu, Jáchym patří mezi top extraligové hráče, je toho příkladem. Se mnou hrál třeba Nick Perbix, ten teď válí v Tampě.

Jaké jsou vaše další plány? Zůstat co nejdéle v zahraničí?

Jsem ve Finsku nadmíru spokojený a klidně bych zůstal, pokud by byla možnost. Není to nic uzavřeného, něco se malinko rýsuje, ale nechal bych si to zatím pro sebe.

Kdyby to šlo v Lappeenrantě týmu i vám podobně jako doteď, měl byste v hlavě i reprezentaci?

Kdyby ta šance přišla, byl bych za ni hrozně rád. Upřímně nad tím moc nepřemýšlím, ale reprezentovat si přeje snad každý hokejista. Pokud to někdy přijde, budu si toho nesmírně vážit.

Jste jedním z členů „slavného“ žďárského ročníku 1999… Co říkáte na formu někdejšího spoluhráče Martina Nečase, který vyskočil v NHL na špici produktivity?

Neskutečné! Je super, že někdo z malého Žďáru nad Sázavou takhle vystřelí a válí v celosvětovém měřítku. Přeju mu hodně štěstí, ať mu to vydrží a nic se mu nestane. Je radost to sledovat.

Hrál jste i s Martinem Kautem nebo Filipem Zadinou. Jste v kontaktu?

S někým více, s někým méně. S Filipem jsem v kontaktu víceméně každý den, voláme si, hrajeme hry, pořád něco vymýšlíme. S ostatními méně, ale vždy rádi pokecáme. Víme o sobě.