„Můj zdravotní stav je dobrý, nekončím proto, že jsem byl na operaci. Noha je ve stoprocentním stavu. Velký podíl na tom má současná covidová situace. Zjistil jsem, že nyní nejsem schopen připravit se tak, abych mohl hrát. Tělo mi prostě vypovědělo službu,“ řekl Rolinek na mimořádné on-line tiskové konferenci.

Rodák ze Žďáru nad Sázavou v létě absolvoval operaci kyčle, po které už je zdravotně v pořádku. Poté, co byla v Česku uzavřena krytá sportoviště a hokejisté se nemohli připravovat na ledě, Rolinek nenašel dostatek motivace, aby se vrátil do potřebné kondice.

„Tři týdny mi trvalo, než jsem se s tím sžil. Zkoušel jsem se přemoct. Nechci říct, že to bylo vyhoření, ale viděl jsem, že na to nemám. Mohl jsem se v sobotu vrátit na led, ale zjistil jsem, že to nejde,“ uvedl Rolinek, jenž se v minulé sezoně výrazně zasloužil o udržení Dynama v nevyšší soutěži.

Právě hektický uplynulý ročník, v němž Východočeši bojovali až do konce základní části o udržení, považuje za nejvýraznější moment v pardubické části své kariéry.

„Samozřejmě i proto, že je to čerstvé. Vítězství, tituly, finále se vždy hodnotí hezky. Já už jsem ale po minulé sezoně řekl, že je to jako vyhrát titul. Spousta lidí se tomu divila, ale je to tak,“ řekl Rolinek, jenž Pardubice na začátku sezony opustil a poté hrál za druholigové Vrchlabí.

Po změně ve vedení Dynama se ale v lednu do klubu vrátil a podílel se na jeho setrvání v extralize. „Byla to divná, špatná sezona. Po změnách jsem se mohl vrátit a od 15. ledna to pro nás bylo jako play off. Nemohli jsme si dovolit prohrávat,“ podotkl Rolinek.

Uvědomoval si vážnost situace a jaké by měl případný sestup následky. „Věděl jsem, co by to pro všechny znamenalo, kdybychom spadli. Záchranu po takové sezoně srovnávám s titulem.“

Triumf v extralize zažil Rolinek v sezoně 2004/05 při výluce NHL, kdy za Pardubice hráli například Milan Hejduk, Jan Bulis, Aleš Hemský, Jiří Dopita, Michal Rozsíval, Petr Sýkora nebo Petr Průcha.

„To byla skvělá sezona, všichni v týmu si to neskutečně užívali. Každý vám řekne, že to byl neskutečný zážitek,“ uvedl Rolinek, který v extralize odehrál 744 zápasů, ve kterých vstřelil 185 branek a přidal 205 asistencí.

Hrál také za Spartu, Liberec a Litvínov. Velkou část kariéry však strávil na východě Čech, kde se chystají umístit dres s jeho číslem 60 pod strop arény a vyřadit jej z používání. Účastník sedmi světových šampionátů a olympijských her ve Vancouveru 2010 hrál i v KHL za Magnitogorsk a Ufu.

Aktuálně se chce Rolinek věnovat rodině a fotbalu, který hraje dlouhodobě na amatérské úrovni. V nižších hokejových soutěžích již hrát nechce. „Rodina bude určitě na prvním místě. Volný čas si naplním sportem. Budu hrát fotbal, na jaře a na podzim jsem doposud nemohl,“ plánoval.

V létě pravidelně nastupoval za tým Titanic Srch v nejnižší krajské soutěži. „Posledních asi sedm let jsem měl vždy ve smlouvě výjimku, že mohu hrát fotbal. Hokej už hrát nechci, vím, že mi teď vše fotbal nahradí. Sranda v kabině mi chybět nebude,“ uvedl Rolinek.

Není však vyloučeno, že se bude i nadále angažovat i v hokeji, i když trenérem se stát nechce. „Uvidíme, co bude dál. Teď nedokážu říct, co by mě bavilo. Spíše to bude o tom, kde bych mohl pomoct Dynamu. Když to bude dávat smysl, proč ne,“ dodal Rolinek.