Byl pro vás loňský rok tím nejhorším ve sportovní kariéře?

Určitě. Měla jsem dlouhotrvající bolestivé problémy se zády a přepadla mě borelióza. Přesto jsem pořád doufala, že se mi předchozí hezké období zase vrátí.

K obratu k lepšímu došlo v prosinci na mistrovství světa v krátkém bazénu v Melbourne. Co a kdo se pod to podepsal?

Velice dobrá spolupráce s novým švýcarským trenérem Lukou Gabrilem i s psychologem a samozřejmě také ustupující bolesti. Začala jsem plně respektovat svoje tělo. Vím, čeho potřebuju víc i čeho méně a plně to dodržuju. I tak pro mě bylo páté místo a pouhých 38 setin vteřiny od medaile po téměř roční přestávce něčím neuvěřitelným.

Jak a kde probíhala zimní příprava?

Se zahraniční skupinou střídavě v Rakousku, Španělsku a na Filipínách. Nejlepší podmínky byly v Tenerife, kde jsme měli skvělé zázemí, krátký i dlouhý bazén a navíc třeba možnost lítat s dronem. Pokud jde o tréninky, tak před každým mám teď na programu rozcvičku, která se ukazuje jako velice důležitá. I její zásluhou pak neprožívám žádnou velkou únavu či dokonce bolesti.

Jste spokojena i s výkony na závodech v posledních dvou týdnech?

Nemůžu si stěžovat. Jsem ráda, že jsem si v Šamoríně pojistila účast na červencovém mistrovství světa a dařilo se mi i na pražském mezinárodním mítinku Czech Open. Startovala jsem v pěti závodech a všechny vyhrála. Nejcennější jsou dvě prvenství před Kanaďankou Sanchezovou, která má tucet medailí z olympijských her a světových šampionátů.

V závodě na 100 metrů motýlek jste si dokonce vytvořila osobní rekord.

Bylo to trochu nečekané, takže to těší. Už jsem slyšela i úsměvný názor, že jsem rychlejší než motýl. Zatím však jen skoro rychlejší. (smích)

Vaším cílem je jistě účast na olympiádě. Jaká vede k letence do Paříže cesta?

V mé disciplíně 200 metrů volný způsob je potřeba dosáhnout času pod 1:57,2, což zatím neřeším. Chci se co nejlépe připravit na mistrovství světa a co nejvíc se přiblížit mému osobnímu rekordu z tokijské olympiády na této trati, který je 1:55,45.