Patřilo jí 144. místo v žebříčku, když vlétla do ostravské kvalifikace a ovládla ji. V prvním kole pak rodačka z Atlanty nadělila kanára Karolíně Plíškové a rázem byl kolem jejího jména poprask. Zvlášť když k tomu pak přidala i skalp hráčky první desítky, Řekyně Marie Sakkariové.

„V Ostravě jsem našla klid. Nějak mi přecvakla hlava, já se zklidnila a začala hrát skvěle. Měla jsem tam úplně jasnou mysl,“ vzpomíná s odstupem pro oficiální web WTA.

Přitom měla co dělat, aby chytila let z Itálie, kde hrála předchozí turnaj. Nástup do letadla stihla jen o pár minut. Ale jako silně věřící tenistka to přisuzuje vyšší moci.

„Bůh mě takhle zkouší, ale já vždycky vím, že když to takhle začíná, obvykle to pak pro mě znamená něco dobrého,“ uvedla.

V Ostravě se dostala až do čtvrtfinále, kde nakonec padla až s pozdější šampionkou, domácí hrdinkou Barborou Krejčíkovou. 

Pro zbytek roku si dala za cíl pozici v první stovce žebříčku a to po pár nezdarech v prvních kolech nakonec přece jen zpečetila triumfem na prosincovém podniku WTA 125 v Andoře. 

„Něco mi říkalo, abych přijela do Evropy a zkusila takový turnaj. Nakonec z toho bylo vítězství a těsně jsem se stihla dostat do hlavní soutěže pro Australian Open, je to prostě vůle boží,“ křepčila Parksová.

Ještě před třemi lety byla nechvalně známá z turnaje ITF v Las Vegas, kde se po porážce a podání rukou u sítě vrhla na soupeřku, Kanaďanku Katherine Sebovou, a chtěla si s ní neshody vyříkat ručně. Rozhodčí je ale stihl od sebe oddělit.

Teď má 185 centimetrů vysoká hráčka se skvělým servisem jiné starosti a obrovské herní sebevědomí, ráda by totiž rok 2023 ozdobila přelomovou sezonou.

„Pokud budu takhle hrát dál, měla bych brzy patřit do první desítky žebříčku. Vím, že to je vysoký cíl, ale je v mých silách ho dosáhnout. To jsou mé plány pro příští rok,“ dodala.

Její sezona ale ještě neskončila. V pátek si Parksová vyšlápla i na jinou Češku Markétu Vondroušovou a v neděli si na turnaji v Angers zahraje finále proti Němce Anna-Leně Fridsamové.