Šíma zemřel v únoru před čtyřmi lety. V 76 letech podlehl těžké nemoci a zpráva o jeho smrti zarmoutila i někdejší spoluhráče v čele s Havlem a Holečkem. Když tehdy vzpomínali, jaký byl Šíma na ledě, okamžitě měli jasno, jak jeho herní styl popsat.

„Nekompromisní a tvrdý kluk, který se ale snažil hrát čistě, nefaulovat. Ne že by do někoho píchal holí nebo podobně, vzal ho do kornoutu a praštil s ním o led. Byl to jeden z našich nejtvrdších hráčů v historii, na ledě byl opravdu jako lev,“ vyprávěl legendární útočník Havel.

„Byl to obrovský bojovník a nejtvrdší obránce v celé lize,“ tvrdil Holeček, který za Šímou ve Spartě chytal v letech 1973 až 1978. „Když byl Jarda na ledě, věděl jsem, že můžu být v klidu, že prostor kolem branky vyčistí,“ smál se gólman s třemi tituly světového šampiona.

Šíma začínal s hokejem v Karlových Varech a do Sparty přišel ze Zlína, tehdejšího Gottwaldova, kde se s ním jednou po zápase skamarádil právě Havel. „Postupně jsme se stali nejlepšími kamarády. Jak byl na ledě neústupný, v soukromí byl Jarda úžasně přátelský,“ vzpomínal.

Soupeři kvůli Šímovi nejezdili do holešovické haly rádi, naopak mezi domácími příznivci se urostlý obránce těšil velikánské podpoře. Sparťané skandovali hesla „Šíma není člověk, Šíma je bůh“ nebo „Šíma na led, bude balet“. Jeho důraz byl v tuzemsku v té době něčím nevídaným.

Někteří soupeři se z něj podělali

„Někdy lidi řvali ‚Šíma na led, Šíma – krev‘, což asi bylo trochu za hranou. Komunistickým papalášům se zase příliš nelíbil pokřik, který z Jardy dělal boha. Ale je pravda, že některé týmy nebo jejich klíčoví hráči se z nás díky němu už předem podělali,“ poznamenal Havel.

Podobně vzpomínal na léta ve Spartě také sám Šíma, když jeho příběh zveřejnil web Bez frází. „Zatímco doma v Bratislavě byl Jožko Golonka nepolapitelný bourák, v Praze hned žadonil, aby všechno proběhlo v poklidu. ‚Ako sa darí? A zajtra na ľade to bude dobré, čo?‘ ptal se mě. Tetelil jsem se z toho, jak se mě bál,“ popisoval Šíma.

„Soupeři kolem Jardy nechtěli moc jezdit, nedejbože ho praštit nebo rozzlobit,“ říkal Havel. „Měli k němu respekt, hráli opatrně, vybudovali si dobrou pozici. Nezalekl se jedině Jarda Holík,“ zmiňoval Holeček.

Starší z bratří Holíků byl největším Šímovým rivalem v domácí soutěži. Sparťanský „zlý muž“ se s ním setkal poprvé na vojně, odkud se potom jejich nevyřízené účty přenesly do ligy. „Byla to mezi nimi řežba. Kolikrát si po zápase ani nepodali ruce,“ pamatoval Holeček.

„Byli to dva Jardové, dva kohouti. Jarda Holík byl také můj velmi dobrý kamarád z reprezentace i z vojny v Jihlavě. Vždycky to mezi nimi bylo na ledě vyhrocené, ale jinak spolu vycházeli. Při zápase na oslavu padesátin Jardy Šímy si slavnostně podali ruce,“ mluvil o řevnivosti Havel.

Konflikt s Holíkem na ledě i v šatně

Napětí mezi Holíkem a Šímou eskalovalo v roce 1974, kdy zadák Sparty svého soupeře přetáhl hokejkou přes hlavu. „Problesklo mi hlavou, že provádím špatnou věc. Pohyb už nešlo zastavit. Na poslední chvíli jsem tak hůl nechal jen vlastní vahou klesnout dolů,“ říkal Šíma pro Bez frází.

Nesportovní chování Šímy se řešilo veřejně, vystupovali proti němu i lidé mimo sportovní prostor. Nakonec byl dva měsíce bez hokeje. Havel si incident vybavoval jinak. „Jarda Šíma poslal Jardu Holíka vší silou do sítě, která byla nad mantinelem místo plexiskla,“ popisoval.

„A jak se otáčel s holí nad hlavou, Jarda Holík se odpoutal od mantinelu a on ho trefil do hlavy. Úmysl v tom nebyl,“ soudil zpětně Havel. Střet obou rivalů měl dohrávku ještě po daném zápase v kabině Sparty.

„Jarda Holík mi nesl brusle a strčil hlavu k nám do kabiny. Načež ho Jarda Šíma okamžitě chytil pod krkem. Stáhl jsem ho, ať toho nechá, a pak jsme raději vyšli s Jardou Holíkem ven. Od té doby se na ledě opravdu nesnášeli,“ pousmál se se majitel dvou olympijských medailí.

„Přiznávám, že tenhle konflikt už si nevybavuju,“ doplňoval Holeček. Dobře si však pamatoval na jinou slavnou příhodu spojenou se Šímou. A sice na sázku, jejímž předmětem bylo objet na koni Václavské náměstí v Praze.

Na koni po Václaváku jako ve filmu

S nápadem přišel Havel. „Oba jsme byli vášniví rybáři, Jarda měl navíc i koníčky, na kterých jezdil. S Petrem Kašťákem nás jednou vzal za Prahu a zajezdili jsme si. Hecoval nás, že to nedáme, ale projeli jsme se a pak z toho vyvstalo něco dalšího,“ vyprávěla 77letá legenda.

„Jednou jsme se bavili o koních a říkal jsem, že by bylo fajn, kdyby se nějaký objevil na Václaváku jako ve starých filmech. Ptám se Jardy, že tam by ho na koni snad ani nepustili. Chytil se toho a říká, že tam klidně pojede. Hádali jsme se a nakonec jsme uzavřeli sázku,“ smál se Havel.

Od každého v týmu vybral stokorunu, se Šímou ujednali termín a mužstvo vyrazilo do centra Prahy na procházku. „Byli jsme domluvení na druhou hodinu a za pět dvě už se někteří kluci radovali, že jsme vyhráli,“ říkal. Vtom se na Opletalově ulici objevilo kryté auto s koněm uvnitř.

Šíma osedlal koně, v žokejském oblečku, sparťanském dresu a se svou typickou celoobličejovou maskou objel Václavské náměstí shora dolů a zpět, sbalil výhru, naložil koně a v autě zase odjel.

„Někteří lidi nás už poznali, jak tam s týmem stojíme, a pak tohle. Křičeli ‚Sparta‘, tramvaje zvonily, nevěděly, co se děje. Podívat se přišel i trenér Luděk Bukač,“ vzpomínal Havel. „Jarda byl pro každou legraci a sázku splnil. Dokázal na koni objet Václavák,“ chechtal se Holeček.

„Byl chytrý, obešel známé lidi na policii, zřejmě fanoušky Sparty, a zajistil bezpečnost. Mě pak mohlo akorát štvát, že jsem prohrál,“ dodal Havel.

Štvalo ho, že nemůže ani na ryby

V reprezentaci se tvrdý obránce neprosadil. Odehrál za ni 17 utkání, ale nikdy se nedostal do závěrečné nominace na velký turnaj. „Nabádali ho k tvrdé hře, pak se báli, že udělá fauly a oslabí tým,“ vysvětloval Havel.

„Hráli jsme s ním párkrát proti Rusům, kteří byli ohromně rychlí. Na ně bohužel nestačil,“ konstatoval Holeček. „Zamlada si zlomil nohu a i kvůli tomu nebyl na bruslích tak šikovný,“ přidal Havel další skutečnost.

Šíma boural v mládí ve Zlíně na motorce, když spěchal za manželkou do porodnice. Poraněná noha navíc srůstala špatně, a tak ji museli doktoři Šímovi podruhé lámat. Rodák z Karlových Varů si prožil muka, ale jako by ho tato zkušenost ještě více zocelila do pozdějších let ve Spartě.

„Zpráva o jeho smrti mě dost zaskočila. Vím, že v posledních letech často chodíval do lesa s myslivci, spolu už jsme v kontaktu nebyli,“ přiznal před čtyřmi lety Holeček.

„Brečel, že nemůže chodit, že už nemůže ani na ryby,“ říkal Havel. „Mohl vydržet ještě déle, ale nemoc je neúprosná, zasáhla mu játra. Jarda nám bude chybět, jsem z toho smutný,“ uzavřel tehdy bývalý spoluhráč.