Szathmáry, 29letý rodák z Havlíčkova Brodu, má teď velkou šanci, že se na mistrovství světa představí také. Maďaři rok po sestupu vybojovali návrat do elitní divize a v květnu v Dánsku nebudou chybět.

Suchý hrál v 60. a 70. letech na MS celkem sedmkrát a odvezl si šest medailí. Má i stříbro z olympiády a sedm titulů s Jihlavou. V dobách největší slávy byl považován za nejlepšího obránce v Evropě.

„Já bych moji současnost do spojitosti s dědou moc nedával. Přeci jen jsem v maďarské reprezentaci,“ usmívá se Szathmáry v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Druhým rokem působí v Miskolci a nyní čeká na přiklepnutí maďarského občanství. V reprezentaci už naskočil proti Polsku, Itálii a Slovinsku.

Jak jste si přípravný turnaj v Budapešti užil?

Byla to pro mě příjemná a dobrá zkušenost. Jsem rád, že jsem se do týmu dostal, turnaj se celkem povedl, skončili jsme druzí.

A jaké bylo mít na sobě maďarský dres, slyšet maďarskou hymnu?

To bylo zvláštní, to se přiznám. Nikdy by mě to nenapadlo, ale nějak se to odehrálo, že jsem na té modré stál a poslouchal jsem maďarskou hymnu. Samozřejmě bych raději slyšel českou, ale co se dá dělat.

Jak se upekl váš přestup k Maďarům? Bylo to delší dobu ve hře?

Ano, bylo. Záleželo na udělení občanství, což má být na dobré cestě. Chtěli mě vidět hrát, mluvilo se o tom minulou sezonu, hlavně po jejím konci. Jsem rád, že jsem se mohl ukázat.

V Česku máte 11 extraligových startů za Chomutov, prošel jste několika kluby v první lize. Když jste vloni v létě odcházel ze Slavie do Miskolce, už jste uvažoval o maďarské reprezentaci?

Věděl jsem, že bych v Maďarsku mohl díky svým předkům dostat občanství a dosáhnout tak na lepší smlouvu. Nebyl bych v klubu braný jako zahraniční import, ale jako domácí hráč. O nároďáku se mluvilo také, ale nejdříve jsem tomu velkou šanci nedával.

I vaše příjmení napovídá o rodinných kořenech v Maďarsku. Bylo to ve vašem případě zásadní?

Ano, přesně tak. Mám maďarské předky z tátovy strany, jeho pradědeček se v Maďarsku narodil. Dříve to bylo tak, že se do maďarské reprezentace dostal i ten, kdo neměl s Maďarskem nic společného, ale už to zrušili. Takže mít občanství je zásadní.

Jak vás potěšil zájem maďarského národního týmu?

Samozřejmě mě to moc potěšilo, mám z toho pozitivní pocity. Maďaři jsou hokejově pořád na nižší úrovni, ale hokej tam jde nahoru, každý rok se zlepšují. Klubová soutěž je na dobré úrovni, není to žádný prales. Hrají tam i rumunské kluby, snese to srovnání s naší první ligou. Akorát je tam více cizinců, hraje se trochu jiný styl hokeje a vyhovuje mi to.

Hned v prvním zápase proti Polsku (4:1) jste se uvedl gólem, pak přišla porážka 2:4 s Italy a vítězství 6:2 proti Slovinsku. Jaké jste měl ohlasy od trenéra?

Bylo pro mě dobré, že jsem asi hned ve třetím střídání skóroval. Jel jsem se na ten turnaj ukázat. Uklidnil jsem se a hrál jsem hokej, jaký umím. Byli se mnou spokojení, jinak by mi to občanství nedělali. Měl jsem od trenérů náznaky, že bych měl určitě přijet minimálně ještě jednou.

V květnu se Maďaři zase po dvou letech ukáží na MS elitní divize, takže to je teď pro vás hlavní lákadlo?

Určitě! Je to můj cíl v této sezoně, chci si za tím jít. Buď se to povede, nebo ne, může se stát hodně věcí. Ale bylo by to super. A opravdu něco, co by mě v posledních letech absolutně nenapadlo.

Ve skupině se Maďaři utkají i s Čechy…

Bylo by to zajímavé a pikantní. Je pravda, že pokud bych na MS jel, českou hymnu bych si nejspíš poslechl i tak. Spoustu kluků z českého nároďáku znám ještě z mládeže, užil bych si to.

Měl jste k Maďarsku skrze rodinu i dříve nějaký speciální vztah?

To ne, tím posledním předkem z Maďarska byl tátův praděda, což je hrozně daleko. Zkrátka jsem jen dostal nabídku, byla tam vidina lepší smlouvy, vidina být domácí hráč. Reprezentace je taková třešnička. Proto jsem vzal Maďarsko. Bylo to výhodnější než jít do Francie, Polska nebo Anglie.

Jak se vám zamlouvá v klubu? Miskolc se jeví jako zavedená hokejová adresa, před pár lety hrál dokonce slovenskou extraligu.

Přesně tak, právě proto tam spoustu věcí funguje lépe. Lidé mají hokej zažitý, chodí u nás asi dva tisíce na zápas, v návštěvnosti jsme druzí v lize. Kdysi tam fanoušci viděli Slovan nebo Košice, hokej v Miskolci letí, i když v Maďarsku je to tak čtyřka za fotbalem, házenou a vodním pólem.

Naučil jste se za ten rok a pár měsíců maďarsky?

Nějaké základy umím, ale je to kompletně jiný jazyk než čeština a pro mě strašně těžký. Není to jako angličtina, strašně těžce se zapamatovává. Od klubu jsem hned dostal i učitelku, abych se maďarsky učil kvůli občanství.

V reprezentaci se vám bude maďarština jistě také hodit, že ano?

V klubu se mluví anglicky, tam máme Kanaďany, kluky z Ruska nebo Běloruska. Ale v reprezentaci je to vedené v maďarštině. Když trenér něco vysvětloval nebo zastavil trénink, byl jsem úplně ztracený. Naštěstí mi to spoluhráči přeložili, ale tam se mi maďarština určitě bude hodit.