Downův syndrom je genetická porucha, jíž trpí přes pět milionů lidí na světě. Mimo jiné opožďuje tělesný růst a způsobuje mentální postižení. Přesto se najdou lidé, kteří se i navzdory tomuto handicapu prosadí v náročných sportovních kláních.

Před třemi lety například Američan Chris Nikic jako první člověk s Downovým syndromem dokončil triatlonového Ironmana. Jeho krajanka Williamsonová v první listopadovou neděli jako první žena s touto poruchou doběhla do cíle Newyorského maratonu.

Zvládla to za deset hodin a devět minut. V cíli propukla v radostný pláč, zároveň přišel čas na oslavné tanečky a objetí s mámou Sandy, po boku které závod absolvovala.

„Celý závod jsem si upravovala vlasy,“ smála se Williamsonová, jež od doby, co se běhání věnuje, dokončila už dvacítku půlmaratonů nebo třeba Bostonský maraton.

„Maraton v New Yorku ale změnil pohled, jakým se na dceru dívám,“ říkala Sandy Williamsonová. „V některých částech závodu se moc trápila, svaly ji hrozně bolely. Přesto nezastavila, nechtěla se vzdát,“ popisovala.

S dcerou žijí v Austinu v Texasu, kde 20. únor je v kalendáři zanesený jako „den Kayleigh Williamsonové“ jako vzpomínka na moment, kdy běžkyně s handicapem dokončila místní maraton.

To v New Yorku závodila Kayleigh pro svou babičku, která snila, že právě tam vnučku vezme na výlet a společně si prohlédnou městskou vánoční výzdobu. Jenže před šesti lety onemocněla Alzheimerovou chorobou a předloni zemřela.

Když se její dcera Sandy v roce 2017 o diagnóze dozvěděla, začala běhat, aby zlepšila vlastní životní styl. Kayleigh se ke své mámě brzy přidala a běhání propadla.

„Při běhu se cítím šťastná,“ osvětlila Kayleigh jednoduše. Na sociálních sítích sdílí i videa z tréninku a inspiruje tisícovky sledujících.

V nejhorších chvílích newyorského maratonu si na babičku vzpomněla, ostatně také na tričku měla nápis vyjadřující, pro koho že závodí.

„Moje dcera má schopnost vidět přímo do lidských srdcí. A při závodě bylo pro mě stěžejním momentem, když mi několikrát zopakovala, že obě běžíme pro babičku,“ zmiňovala Sandy Williamsonová.

Po společné oslavě v New Yorku měly při cestě zpět domů do Texasu mezipřistání v St. Louis. A když se jeden ze zaměstnanců na letišti ptal, zda Kayleigh potřebuje vozíček, máma pohotově odvětila: „Ne, právě zaběhla maraton.“