Václav Kotal dokázal A-tým po odchodu Václava Jílka velmi dobře stabilizovat a byl to on, kdo Spartu vrátil do pohárové Evropy. Jeho nesoulad s částí kabiny ovšem postavil vedení klubu do situace, kdy se muselo rozhodnout: buď vyměnit trenéra, nebo se rozloučit s částí týmu v čele s Bořkem Dočkalem.

Špatné výkony z poslední doby dilema rozsekly a rozhodnutí uspíšily: Kotal byl s náležitými poctami propuštěn. A svým odchodem otevřel prostor pro řešení, které se zamlouvá především majiteli Danielu Křetínskému.

Pavel Vrba je sázkou na jistotu. Kvalitní trenér, který si díky své přirozené autoritě dokáže zjednat v kabině respekt. Těžko si lze představit, že si starší hráči na taktických poradách nyní dovolí byť jen hlasitě zakašlat. Vzhledem k Vrbovu temperamentnímu naturelu by to nebylo zcela bezpečné, ale ani předmětné: nový sparťanský kouč je mistrný stratég, na klíčové duely dokáže svůj tým skvěle připravit, což v Plzni opakovaně demonstroval.

A odpor části fanoušků? Třikrát se vyhraje a bude klid.

Riziko tedy nespočívá v negativní atmosféře nebo v kvalitativním sešupu sparťanské hry, ono ostatně teď není ani kam šupat. Riziková bude spolupráce dvou mužů s nezanedbatelným egem: majitele Křetínského a trenéra Vrby.

Sedmapadesátiletý kouč se v poslední době netajil tím, že chce vzít pouze džob, kde bude mít důvěru a volné pole působnosti. A dopadlo to tak, že kývnul Spartě. Klubu, do jehož sportovního úseku rád promlouvá majitel.

Už legendární se stává historka o tom, jak někdejší kouč Sparty Vítězslav Lavička chodil před jedním z derby celý nešťastný po hotelu a v ruce měl dva listy, na každém odlišnou jedenáctku jmen. Na jednom byla sepsána sestava Lavičkova, druhý nesl „návrh“ Daniela Křetínského. 

Nehledě na to, že Vrba vyjde sparťanskou kasu velmi draho. Jednak proto, že pořádnou sumu bude brát jako satisfakci za vzájemné oťukávání před čtyřmi lety, kdy mu Křetínský nabídl v prvním kole „pouze“ čtvrt milionu korun.

A jednak z toho důvodu, že pro bývalého reprezentačního trenéra je důležitý psychologický moment, že bude mít plat minimálně srovnatelný s nejlepšími hráči v týmu. Jinými slovy: brát méně než jeho podřízení je mu proti srsti.

Možná je škoda, že vedení Sparty nezahrálo odvážnější, ale progresivnější kartu. Jmenuje se Martin Svědík. Trenér, který kamkoli přijde, tam se rychle jede vzhůru.

S Mladou Boleslaví skončil před čtyřmi lety čtvrtý (srovnej s dneškem), všemi odepisovanou Jihlavu dokázal po svém příchodu na jaře 2018 pozvednout tak, že se málem zachránila i přes strašidelné manko, ve čtrnácti zápasech s ní získal dvacet bodů včetně triumfů nad Slavií a Plzní. A Slovácko? To v současnosti útočí na poháry…

Svědík navíc vedl reprezentační dvacítku a působil jako asistent u „lvíčat“, mládí má v oku a umí s ním pracovat.

S Vrbou Sparta nechybila, ale znovu propásla šanci mít svého Trpišovského.