Zase se to opakovalo. Byl začátek zimy 1891. Banda výrostků navštěvujících YMCA International Training School ve Springfieldu byla natěsnaná v tělocvičně,  protože venku se sportovat už nedalo. 

Cvičení a obyčejné běhání je nebavilo, hlučeli, vyrušovali, postrádali kolektivní sport jako baseball nebo americký fotbal, které mládež v této organizaci provozovala v teplých měsících. 

Tehdejší ředitel YMCA tak přišel s jasným úkolem: „Musíme jim vymyslet sport, který se dá provozovat v tělocvičně.“ 

Vynález dostal na starost tělocvikář James Naismith. Tehdy třicetiletý sportovně všestranný Kanaďan z chudé farmářské rodiny, který rozhodně nepostrádal fantazii, pokud jde o vymýšlení sportovní zábavy.

Když slyšel ředitelova slova, hlavou mu proběhla vzpomínka na dětství, kdy s kamarády hráli středověkou hru „kachnu na skále“.

Spočívala v tom, že obránce posadí na skálu nebo pařez stromu kámen, tedy kachnu, a útočníci se ho snaží pomocí menších kamenů srazit. 

Naismith se pokusil z této hry v základu vyjít. Vzal fotbalový míč a školníkovi nařídil, aby mu sehnal dvě bedny, do kterých by se balón mohl vejít. Ten nakonec vyštrachal jen dva dřevěné koše na broskve a společně je připevnili na dva balkóny tělocvičny do výšky asi tří metrů.

Pak mohl přistoupit k praxi. Osmnáct mladíků rozdělil do dvou týmů. „Ukázal jsem jim na oba koše a řekl jsem jim, že cílem je dostat míč do koše soupeřů. Pak jsem pískl do píšťalky a začal první oficiální zápas,“ citoval slova Naismith americký deník The New York Times.

Co následovalo, ale vůbec nečekal. 

„Kluci se začali tahat, kopat a mlátit. Všichni skončili na hromadě uprostřed hřiště. Bylo z toho několik monoklů, jedno vykloubené rameno a jeden z nich skončil v bezvědomí. Byl to vražedný boj,“ popsal.

Bylo mu jasné, že musí dát dohromady soubor pravidel, aby byl nový sport hratelný. S balónem by se nemělo běhat, soupeř se nesmí mlátit, tahat ani se do něj nesmí vrážet. Jinak následuje nejprve chyba a pak vyloučení.

I přes drsný start se z nové hry stal fenomén, který se začal šířit americkými univerzitami. O dva roky později se basketball dostal do Evropy, v roce 1897 ho poprvé objevili i v Čechách.

Z Naismithe se stal uznávaný inovátor, který založil univerzitní basketbalové programy. Těsně před svou smrtí v listopadu 1939 se dočkal i zařazení svého vynálezu do programu olympijských her.

V roce 2010 se vydražil originální dokument se všemi 13 pravidly, které ke hře v prosinci 1891 Kanaďan sepsal, za 4,3 milionu dolarů.