Když se obránce Darius Kasparaitis v roce 1997 od novinářů dozvěděl, že Islanders po pouhých dvou letech končí s rybářským logem, na němž měla stát nová image týmu, pořádně si oddychl.
„To je dobře,“ vypálil s nezvyklou upřímností. „Vypadali jsme jako idioti.“
V polovině 90. let byli Islanders nepříliš populárním týmem z ligového suterénu. Od jejich panování, při němž slavili čtyři Stanley Cupy v řadě, uplynulo víc než deset let, což se odrazilo v ochozech, kde návštěvnost postupně spadla na slabých 12 tisíc.
Živořící klub zastiňovali přímí konkurenti Rangers i rozjetí Devils z nedalekého New Jersey. V létě 1995 tak Islanders učinili radikální krok. Jako trenéra najali televizního experta a bývalého obránce a trenéra Bostonu Mikea Milburyho, jenž u nich později usedl na manažerskou židli, a hlavně představili novou image.
Tradiční logo s obrysem Long Islandu, kde mužstvo sídlí, zmizelo ve prospěch rybáře. K modré, oranžové a bílé pak přibyla nová klubová barva – tyrkysová. Pozornost poutal i dres s vlnami a nezvyklým provedením hráčských jmen a čísel na zádech.
Milbury měl radost, že po letech v televizním studiu získal další práci v NHL, ale z nového kabátu Islanders nadšený nebyl, jak před časem přiznal webu The Athletic.
Hokejisté newyorského mančaftu na tom byli podobně. „Myslím, že se jim ta identita vůbec nelíbila,“ líčil Milbury. „Měl jsem z nich pocit, že si v duchu říkají: ‚Bože. Co to k čertu je?‘ Navíc jsme tehdy neměli moc dobrý tým, takže pro hráče a fanoušky ostatních klubů bylo snadné se nám všemožnými způsoby vysmívat.“
Žně měli především příznivci Rangers, kteří při zápasech s Islanders skandovali „We want fishsticks!“ (Chceme rybí prsty). Naráželi na to, že rybář z loga Islanders připomíná toho z emblému firmy, která se ve Spojených státech proslavila prodejem rybích prstů.
„Samozřejmě jsme to slyšeli,“ zavzpomínal pro web NHL.com někdejší bek Islanders Bryan McCabe. „Nešlo to přeslechnout, když to skandovalo 17 tisíc fanoušků Rangers. Není to tak, že by se nám tím dostali pod kůži nebo že bychom nemohli hrát, ale bylo to pro nás trapné.“
Vedení Islanders po těchto reakcích zařadilo zpátečku. Rybář přežil jen dvě sezony, přičemž v té druhé už se střídal s tradičním logem. Klub z Long Islandu nakonec odhodil také extravagantní dres a vrátil se k osvědčenému designu, který s drobnými úpravami používá i dnes.
Na „rybářskou“ éru newyorského mančaftu se však nezapomnělo.
Nick Hirshon, profesor žurnalistiky na William Paterson University, o ní dokonce napsal knihu s příhodným názvem We Want Fishsticks.
„Moc si nedokážu představit, že profesionální sportovní klub by se dnes dopustil stejných chyb a nezareagoval by na odpor fanoušků dříve. Myslím, že šlo o produkt doby, kdy budování vlastní značky nebylo tak sofistikované a neexistovaly sociální sítě,“ prohlásil Hirshon.
Podle něj si Islanders nedělali žádnou anketu mezi svými fanoušky, novou image jednoduše vypálili „na první dobrou“. Do určitého průzkumu se pustil jen funkcionář Tim Beach, který dres s logem rybáře ukázal při univerzitní přednášce a studentů se ptal, co na něj říkají. Reakce byly smíšené.
Letos v prosinci vytáhli Islanders nechvalně proslulý dres znovu, ovšem jen jako zpestřující retro sadu, v níž ve stávající sezoně nastoupí pouze několikrát. Rybář navíc prošel úpravou, tyrkysová takřka zmizela. Úbor celkově nepůsobí tak křiklavě jako před lety.
Možná proto teď vyvolává v médiích i mezi fanoušky spíše pozitivní reakce. Roli hraje i fakt, že tentokrát dres neboří staré pořádky.