Co říkáte vaší roli v policejních odposleších?

Policejní spis jsem bohužel neviděl, jen vím, že některá média uvedla, že jsem byl úkolován či ovlivňoval utkání. Mrzí mě to a musím se proti tomu ohradit. Ani pro můj osobní život to není zrovna příjemná situace.

Jaký vztah jste tedy měl s Romanem Berbrem?

Čistě profesní. Poznali jsme se v roce 2012, kdy jsem postoupil do soutěží, které jsou řízeny Řídící komisí pro Čechy, tedy do divize a ČFL. Nikdy jsme se ale nijak blíže neznali a neznáme, pro mě to byla vždy osoba nadřízená v rámci fotbalové asociace České republiky.

Ale volali jste si poměrně často. Třeba před utkáním 6. kola loňského ročníku Fortuna:Ligy, kdy vám podle policie volal a zdůrazňoval, že „Slezsko je úhlavní nepřítel a že se máte striktně držet pravidel.“ O co šlo?

Z jeho strany to byl monolog, na který jsem nijak zvlášť nereagoval, protože se mi zdál poněkud zmatečný. Navíc větu „striktně podle pravidel“ mi ani říkat nemusel, to beru jako samozřejmost.

A proč bylo Slezsko úhlavní nepřítel? Nebylo to z toho důvodu, že tehdy opavský klub řídila skupina lidí kolem Petra Machovského, kteří omezili vliv Berbrova parťáka Miroslava Ozaniaka?

Proč mi volal a sděloval mi svůj subjektivní postoj ke Slezsku, respektive k týmu Opavy, to nevím. Věřte mi, že takové věty dokážu odfiltrovat, mám na to dostatečně silnou hlavu. Utkání jsem normálně odřídil.

Zeptám se otevřeně – ovlivnil jste utkání na pokyn Romana Berbra?

V žádném případě. Mám čisté svědomí a za tím si stojím.

Jenže právě toto utkání vzbudilo řadu emocí. Domácí prohráli 0:3 a vy jste vyloučil kapitána domácích Pavla Zavadila. Nastavení jste zkrátil o dvě minuty kvůli tomu, že po vás diváci házeli kelímky s pivem.

Ano, tenhle zápas jsem prožíval ještě dlouho. Utkání proběhlo naprosto standardně, bez jediné kontroverzní situace, každý si to utkání může zpětně vyhledat a vyhodnotit. Výjimkou bylo vyloučení pana Zavadila, ke kterému došlo v 89. minutě za stavu 2:0 pro Zlín. Samozřejmě jsem vnímal, že to na stadionu rozpoutalo negativní emoce a po brance na 3:0 byli diváci už jako utržení. Chování pana Zavadila se ale bohužel nedalo ohodnotit jinak než červenou kartou po dvou žlutých za evidentní protesty. Nebyla to jednoduchá situace, před tím jsem v lize ještě nikoho nevyloučil.

A utkání jste ukončil o dvě minuty dříve…

Dal jsem pokyn čtvrtému rozhodčímu, že se bude nastavovat šest minut. Nicméně v probíhající páté minutě nastaveného času došlo k autovému vhazování a kelímky div že nezasypaly hrací plochu. Utkání jsem ukončil řádným způsobem z bezpečnostních důvodů. Zohlednil jsem i to, že stav byl 0:3 a sami hráči z obou týmů na mě apelovali, abych to odpískal, aby se nikomu nic nestalo. 

A nebylo to mezi vámi a kapitánem Opavy až moc vyhecované? Už před zápasem prý došlo ke vzájemné diskuzi v tunelu, kdy jste mu vyčetl špatnou barvu ponožek. Je to pravda?

Jako rozhodčí před utkáním kontrolujeme výstroj hráčů. Vybavuju si, že se jednalo o ponožky jiné barvy, než měly stulpny. Upozornil mě na to můj asistent, k panu Zavadilovi jsem tedy přišel a slušnou formou ho upozornil, aby si dal výstroj do pořádku. Její kontrola je naprosto běžnou věcí, na druhou stranu dokážu pochopit, že pro některé hráče může být určitým vyrušením z předzápasové koncentrace. 

A proč jste mu dal ty dvě žluté karty? Co vám říkal?

S panem Zavadilem jsme se potkali v dalším utkání o necelý měsíc později a dohodli jsme se, že ta debata zůstane mezi námi. Velmi mě potěšilo, že tento moment pak zmínil ve svém životním příběhu na jednom internetovém portálu. Je profesionál, uvědomil si, že jeho chování bylo za hranou. Nyní se už na ten incident dívám s určitým nadhledem, ale tenkrát mi moc dobře nebylo.

Nicméně průběh zápasu i frustrace Opavy zapadá do scénáře, ve kterém domácí vyhrát nemohli…

Zapadá do rámce, který převzala média. Ale já mám opravdu čisté svědomí a nebýt pana Zavadila, teď bychom se o tom zápase ani nebavili.

Pojďme ale zpět do policejního spisu. Před zápasem Plzeň – Jablonec vás Roman Berbr pozval na snídani a vy jste souhlasil. O co šlo? 

Ano, byl jsem pozván a opakuji, že místopředsedou FAČR. Roman Berbr byl můj nadřízený, navíc setkání proběhlo v oficiálním sídle fotbalové asociace. Neviděl jsem v tom nic špatného.

Co jste tam probírali?

Sedli jsme si a on mi řekl, že jsem jeden z kandidátů, kdo postoupí na listinu FIFA. Nepočítal jsem s tím, zaskočilo mě to. Ptal se mě, jestli jsem schopný to skloubit se zaměstnáním, zda umím anglicky nebo jestli mezinárodní úroveň zvládnu mentálně. Evropská federace podle něj chce mladé, perspektivní rozhodčí do třiceti let z podobných soutěží, jako je ta česká, aby si je postupně připravovala pro soutěže UEFA a FIFA. Závěrem mi řekl, ať na sobě víc pracuju a snažím se vyvarovat zbytečných chyb.

Dovolím si vás opravit, Berbr váš nadřízený nebyl. Jako místopředseda FAČR neměl mít na rozhodčí vůbec žádný vliv.

Já ho od toho roku 2012 jako nadřízenou osobu vnímal. Bylo z něj cítit, že se chce dál realizovat ve směru k rozhodčím.

A díky tomu si udržet vliv, že?

Řekněme si to na rovinu – já jsem o tom, jestli rozhodčí byli v jeho gesci, nebo nebyli, nerozhodoval. A pokud vás osloví místopředseda fotbalové asociace, tak nemáte možnost řešit, jaké jsou jeho kompetence. Ale já jsem jím určitě ovlivňovat nenechal. Vždy jsem s ním komunikoval korektně a za svým jednáním ve fotbalovém prostředí si stojím. Mrzí mě, co z toho vzniklo. Kdybych to věděl, komunikaci s ním bych přerušil. Prostě jsem s ním do určité míry mluvit musel. Jednoduše proto, aby mi dal pokoj.

To byl důvod, proč jste Berbrovi volal po obou zápasech a sděloval mu výsledek?

V obou případech jsem jenom oznamoval důležité události, takhle jsem si volal i například s předsedou komise rozhodčích (Jozefem Chovancem). Pana Berbra jsem informoval, že došlo k vyloučení pana Zavadila, pamatuju si, že na to odvětil něco jako bezva. Komunikace, která byla myšlena v dobrém, byla k mé škodě zneužita a teď si rozmyslím, s kým vůbec se budu bavit a komu budu zvedat telefon.

Vy jste nevěděl, co je Roman Berbr zač? Jaké praktiky běžně používá?

To tušil každý. Ale jak říkám: já to cítil, že pokud bych mu neodpověděl, nebo s ním v rámci možností nekomunikoval, tak by to nedopadlo dobře. 

Po zápase Plzně s Jabloncem jste Berbrovi volal, popisoval jste mu svůj výkon a on odvětil, že „to platí“. Krátce na to jste byl zapsán na mezinárodní listinu, přestože jste odřídil pouze devět ligových zápasů. To, co „mělo platit“, byl váš postup nahoru?

Po utkání mi říkal něco ve stylu, že ho sledoval a popisoval mi i některé věci, které byly potřeba zlepšit. Tím, že to platí, nejspíš myslel tyto věci ke zlepšení. Rozhodně nešlo o nějaký slib, že by mě napsal na listinu FIFA. Mně nikdo nic nesliboval a Roman Berbr už vůbec ne, to bych se musel zbláznit.

Zažil jste z jeho strany nějaký tlak na výsledek?

Například zmiňovaný rozhovor před zápasem Opavy se Zlínem za to můžeme považovat. Na vrcholové pozici pískám devátým rokem a tomu tlaku, pokud chcete být opravdu dobrý rozhodčí, nesmíte podlehnout. V opačném případě jdete do utkání s tím, že něco máte v hlavě, a to vás zničí. Když ne za dva týdny, tak za čtyři. Ale moji kolegové vědí, že mám hlavu pevnou a naopak – snažím se vždycky být nad věcí a zápas si užít.

Už jen z policejních odposlechů je ale patrné, že snaha o ovlivňování zápasů byla v systému Romana Berbra poměrně běžnou praxí…

Ale my se bavíme konkrétně o mně. Nemám ponětí, jestli tohle uplatňoval na jiné osoby ve fotbale, od komise rozhodčích po některé mé kolegy. To se musíte zeptat jich, já o ničem takovém nevím. Jasně, byl to pan Berbr, on sám si tu kontroverzní pozici vybudoval a asi si jí vybudoval i tím, jak mluvil se mnou. Ale jestli na někoho konkrétně tlačil, to nevím a nedokážu to ani posoudit.

Nenapadlo vás, že když si vás tak rychle vytáhl, že po vás bude něco chtít?

Nechci si příliš fandit, ale myslím, že on už za tu dobu věděl, jaký jsem. Bylo mu jasné, že pokud by chtěl jít za hranu, tak se mnou ani nehne. Snažím se svou pozici mezi kolegy i oddíly budovat. Média mě kolikrát zmínila v souvislosti s nějakým nepopulárním rozhodnutím, ale já chci být dobrým rozhodčím, a pokud sudí nemá odvahu sáhnout k nepříjemnému verdiktu, tak ve vrcholném fotbale nemá co dělat. Týmy vědí, že je mi fakt jedno, jestli to jsou zelení proti modrým. Vyřídím si vše na hřišti podle svého nejlepšího svědomí, a pak jsem připraven na to, že se to holt třeba někomu nebude líbit. Ale já chci mít ve fotbale dobré jméno.