Paříž (od našeho zpravodaje) – Stačí udělat jen pár kroků do tenisového areálu Rolanda Garrose a už slyšíte češtinu.

U vchodu do centrálního stadionu Phillippe Chatriera telefonuje dvorní pečovatel o tělesné zdraví výpravy profesor Pavel Kolář.

A k tomu se z různých dvorců ozývá „Češi do toho“ nebo dokonce „Kdo neskáče, není Čech“.

Aby také ne, vždyť Karolína Muchová s Lindou Noskovou a Barbora Krejčíková s Kateřinou Siniakovou jsou ve čtvrtfinále čtyřhry. Adam Pavlásek s Tomášem Macháčem už dokonce v semifinále, a druhý jmenovaný i ve smíšeném deblu. Medaile jsou blízko.

„Za mě je atmosféra skvělá, je úžasné, že je tady tolik českých fanoušků. Ve Fed Cupu nám tuto domácí atmosféru vzali, takže za mě je super reprezentovat Češko a mít takovou super atmosféru,“ pochvaluje si Siniaková.

V obou jejích zápasech proti japonským soupeřům panovala téměř fotbalová atmosféra. Když Češi v mixu vyválčili první set, kurtem číslo šest zněl sborový zpěv písně Vysoký Jalovec. Po vítězství si zase společně zaskákali.

„Diváci si zápas užívali. I když jsme prohrávali, pořád nás furt podporovali. Tak mě napadlo, že když pak skandovali ´Kdo neskáče, není Čech´, že si s nimi zaskáčeme. A bylo to nádherné. Neskutečný pocit, jsem moc rád, že lidi přijeli a fandí nám. Je to úplně super,“ rozplýval se Macháč. 

A to měli oba v nohách hned dva deblové zápasy, přičemž ten druhý dohrávali až po půl jedenácté večer.

Čeští tenisté si ale neužívají jen ryze domácí atmosféry, ale také bohatého zázemí v podobě trenérského týmu. Jednotlivé hráčky i hráči tu mají své trenéry, navzájem se chodí podporovat a třeba i přispějí nějakou radou.

„Po konci prvního setu mi Tomáš Krupa (trenér Lindy Noskové, pozn. red.) vždycky řekne nějaké poznatky. Nevím, jestli je nějaký šaman nebo Jolanda, ale hned následující return, který mám, tak mi vždycky vyjde. Prostě společně táhneme za Česko a snažíme se tu medaili vyhrát,“ prohlásil Pavlásek.

Právě společná tenisová rodina v Paříži je to jediné, co ještě českým aspirantům na medaili zbývá. Z olympijské atmosféry toho totiž jinak kvůli náročnému programu moc nemají.

„Já upřímně ani nevím, v jakém městě jsem. Jsem tak zblblý, že vidím jenom vesnici, jídlo a tenisový míče. Já si myslím, že jsem v Londýně,“ vtipkoval Macháč.

V Paříži mu může pomoct se zorientovat případná olympijská medaile s kusem Eiffelovky zataveným uvnitř. Chybí už jen alespoň jeden vyhraný zápas.