Když v úterý třetí proměněnou penaltou rozhodl o prohře Španělska, vyřadil z turnaje tak trochu i svou zemi. Těžko říct, co se Ašrafu Hakimimu honilo hlavou, když jeho panenkovský dloubáček mířil za bezmocného Unaie Simona. Domů poslal řadu bývalých spoluhráčů z Realu Madrid, a do velké míry také své krajany.
Narodil se totiž v Madridu a kromě marockého občanství tak má i španělské.
Hakimiho si skauti Realu vyhlédli už v jeho osmi letech, ale cestičku potomek marockých rodičů umetenou neměl. S rodiči žil na špinavém předměstí průmyslového Getafe. Jeho mládí tak bylo plné kontrastů mezi skromným domovem a moderní akademií Realu Castilla.
„Moje dětství ale bylo šťastné, i když se v něm objevily některé horší momenty,“ vzpomínal před šampionátem Hakimi. Jeho matka pracovala jako uklízečka, otec jako pouliční prodavač. „Obětovali se pro mě. Vím, že jsem měl hodně věcí na úkor mých sourozenců, abych uspěl. Hraju i za ně,“ vzkázal v rozhovoru pro španělskou televizi El Chiringuito.
Skauti Realu se ovšem nemýlili. V dresu bílého baletu Hakimi vydržel ve všech mládežnických kategoriích a v zápasech mládežnické Ligy mistrů už byl jeho talent nepopiratelný.
Upoutal pozornost fotbalové veřejnosti, do které patřili i zástupci Marockého královského fotbalového svazu.
V Maroku žije asi 38 milionů obyvatel, dalších 5 milionů je ovšem rozprostřených po světě v rámci marocké diaspory. Skauti reprezentace se tak zaměřují nejen na hráče doma, ale také na emigranty. Ve Španělsku jich žije asi 800 tisíc, což z nich dělá druhou největší komunitu hned po Francii.
Hakimiho si vybrali, když nastupoval za madridský tým do 17 let. „Byli jsme s ním neustále v kontaktu. Ptal se nás, kdy bude zase další zápas reprezentace, kdy bude další tréninkový kemp. Osobně jsem mu dal slib, že jestli bude pokračovat v tom jak hrál, tak ho brzy vezmeme do áčkové reprezentace,“ popsal pro FourFourTwo Násir Larguet, technický ředitel marockého svazu.
Za tu nakonec nastoupil v 18 letech po několika zápasech za mládežnické kategorie. Předtím si připsal několik startů v dresu Španělska, údajně ale se ale v jeho dresu necítil.
„Jsem Maročan, je to moje kultura. Doma jsme jedli marocké jídlo, mluvili maročtinou a jsem praktikující muslim. Nemusel jsem o ničem moc přemýšlet,“ vysvětlil později, proč reprezentuje Maroko.
Roli v tom sehrál i jeho otec, který sledoval zápasy marocké reprezentace a dospívajícímu Ašrafovi vyprávěl o jejích nejslavnějších hráčích.
Přechod do dospělého fotbalu pro něj ovšem byl náročný. Real Madrid zrovna prožíval pod Zinedinem Zidanem povedenou éru, post pravého obránce patřil bezpečně Danimu Carvajalovi. Hakimi tak putoval do Dortmundu, za který se trefil například do sítě pražské Slavie v zápase Ligy mistrů.
Real ovšem jeho vyvedené působení v Německu nezaujalo, a tak putoval do Interu Milán. Loni pak přestoupil za asi 80 milionů eur (1,9 miliardy korun) do Paris Saint-Germain, kde si vydobyl pevnou pozici.
Teď je ve 24 letech jedním z vůdců ve své generaci společně s Hakimem Zijechem nebo Noussairem Mazraouím a společně budou chtít ještě jednou přepsat historii. Potřebují k tomu v sobotu porazit Portugalsko.