Je to skoro dvacet let, kdy Rodinger jako teenager nastoupil do ligového zápasu za Bohemians. Po utkání „bulel jako želva“, spadlo z něj napětí všech předchozích roků. Dokázal, že může chytat v dospělém fotbale. Ukázal to i tátovi, který mu nevěřil.

Otec ho měl za maminčina mazánka, a když bylo Rodingerovi jedenáct let, rodinu opustil. „Mamka pak ze mě udělala alfa samce rodiny a byla to věc, kterou jsem později musel řešit i s psychologem,“ vypráví někdejší brankář v podcastu Bez frází.

Nalomená psychika provázela Rodingera i v dalších fázích kariéry. V devatenácti letech odešel na Slovensko, kde chytal v Michalovcích a později ve Slovanu Bratislava.

„Nikdy nebudu tak sebevědomý, abych o sobě řekl, že jsem dost dobrý. Ve sportu je to přitom tak, že kdo o sobě pochybuje, tak ten potom chybuje,“ popisuje dnes pětatřicetiletý Rodinger.

Ve Slovanu se potkal s krajanem Davidem Bičíkem a v roce 2009 vychytali slovenskému velkoklubu titul po deseti letech.

„Jenže jako bych si neuvědomoval, co se mi povedlo. Pak se mi třeba pár zápasů nepovedlo a už jsem měl strach, že mě vyhodí. Začal jsem o tom přemýšlet, až jsem si to přivolal,“ míní Rodinger.

Později působil na Střížkově, kde byl už dříve a kde byly problémy s penězi. Ostatně i při předchozím Rodingerově angažmá v Xaverově tamní klub zkrachoval. Podobná situace ho potkala i v Badajozu ve Španělsku či v Banské Bystrici na sklonku kariéry.

„Můžu použít kalkulačku?“ směje se Rodinger v podcastu při otázce, kolik mu k dnešnímu dni všechny tyto kluby dluží. „Vychází to asi na 90 tisíc eur (zhruba 2,1 milionu korun, pozn. red.),“ doplňuje.

Kariéru fotbalisty uzavřel Rodinger už v 27 letech. Nejdříve pracoval pro hráčskou asociaci Markéty Haindlové, později mimo jiné jako obchodní manažer.

„Ale zjistil jsem, že v práci potřebuju emoce, potřebuju dělat radost lidem a vnímat jejich zpětnou vazbu,“ vysvětluje. „V kanceláři jsem třeba zavedl společné obědy, naučil jsem kolegy nosit do práce chlebíčky, když měli narozeniny, svazoval jsem jim tkaničky od bot,“ dodává s úsměvem.

Nakonec se uplatnil v roli trenéra, aktuálně vede třetiligovou Hostouň.

„Chci mít s klukama v týmu nadstandardní vztah. Nemusí se bát přijít za mnou kdykoli s čímkoli. Já jsem to tak se svými trenéry neměl. Nemám problém s nimi jít občas ‚do akce‘, nechci se nijak izolovat,“ vykresluje Rodinger svůj pohled na spojení trenéra s hráči.

Sám je zvědavý, zda by s tímto stylem uspěl ve vyšších patrech fotbalu.

Mimo to Rodinger vede vlastní podcast Přímo z kabiny, v němž zpovídá sportovce z různých odvětví, ale především fotbalisty. „Chtěl bych to posunout co nejdál a jednou to mít jako práci,“ říká nadšeně.

„Ohromně mě to baví, zase je to o tom, že někdy i na ulici dostávám zpětnou vazbu od posluchačů. Možná to není pro každého, občas tam padají sprostá slova, ale bavíme se prostě jako v kabině,“ pokračuje.

V podcastu Bez frází mluví Rodinger dále ještě o trenérských vzorech, kondičním trenérovi Lukáši Stránském, který je pro něj jako táta, brácha i nejlepší kamarád zároveň, nebo o tom, jakým způsobem se v minulosti otřel o reprezentační výběry.