V září triumfovaly mladé Severokorejky v Kolumbii, před týdnem přivezly zlato z Dominikánské republiky. Zdaleka však nejde o ojedinělé úspěchy.

Jak v ženských dvacítkách, tak v kategorii do 17 let získala Severní Korea světový titul už potřetí v historii. V obou případech jí patří první místo v historickém pořadí turnajů (u dvacítek spolu s USA a Německem), a proto si fotbalový svět stále častěji klade otázku, jak je to možné.

„Na hřišti vám nedají dýchat,“ řekla španělská fotbalistka Irune Doradová po finále MS do 17 let, které její tým prohrál s Asiatkami 1:2 na penalty.

„Mají výborné dovednosti a jsou známé pro skvělou výdrž. Roli hraje také politický systém, v němž vyrůstají. Striktně dodržují stanovené taktické vzorce,“ zmínil bývalý jihokorejský fotbalista Lee Sang-yoon.

U počátků ženského fotbalu v totalitní Severní Koreji stál v 80. letech Kim Čong-il, někdejší komunistický vůdce. Ve fotbale viděl šanci, jak zemi na mezinárodním poli zviditelnit, fotbalistky využíval také jako nástroj propagandy.

Výdrž srovnatelná s vojáky

Začátky byly krušné a fotbalistkami se stávaly sportovkyně z naprosto jiných odvětví, ale v mnoha případech zkrátka neměly na výběr.

Postupně se Severokorejky v silně autoritářském režimu vypracovaly mezi asijskou fotbalovou elitu. Na dospělém MS došly nejdále do čtvrtfinále, nicméně v mládežnických kategoriích doslova září.

Podle dokumentu „Hana, Dul, Sed“, který v roce 2009 natočila rakouská režisérka Brigitte Weichová, podstupují mladé hráčky tvrdý výcvik, tak aby měly výdrž srovnatelnou s vojáky.

„Sport je pro Severní Koreu jednou z mála příležitostí, jak přitáhnout mezinárodní pozornost. Proto země dává do výchovy sportovkyň mnoho prostředků,“ poznamenala Cho Mi-young, uprchlice ze Severní Koreje, v rozhovoru pro Radio Free Asia.

Podle ní stojí za úspěchy Severokorejek kombinace intenzivní přípravy, možnost vysokých odměn a jejich houževnatost. „Upřímná touha potěšit vůdce Kim Čong-una je další z hlavních motivací,“ dodala.

Však podle toho také vypadalo vyjádření brankářky zlaté sedmnáctky Park Ju Gyong po vyhraném finále. „Chtěla bych se o tuto radostnou zprávu podělit v prvé řadě s naším milovaným otcem a vůdcem Kim Čong-unem,“ začala.

Lákadlo hlavního města

V ženském fotbale vidí Severokorejci prostředí, které není tak vysoce konkurenční, a proto se na tuto oblast více zaměřili. Stahují si nadějné fotbalistky ze základních škol z celé země do hlavního města.

A přestěhovat se s rodinou do Pchjongjangu, který se svou životní úrovní a infrastrukturou zcela liší od zbytku země, znamená pro průměrného severokorejského občana mimořádně vzácnou šanci.

„Zatímco v Evropě se u mládeže upřednostňuje zábava a požitek, v Severní Koreji je to už od nějakých 13 let přísný výcvik. Je to vysoce systematické a disciplinované, hráčkám to umožňuje vyniknout již v raném věku,“ popsal Jung Woo Lee, vedoucí akademik z univerzity v Edinburghu.

Na MS sedmnáctek Severokorejky porazily postupně Mexiko (4:1), Keňu (3:0), Anglii (4:0), Polsko (1:0), USA (1:0) a Španělsko (2:1) na penalty. Křídelnice Jon Il-chong byla vyhlášena nejlepší hráčkou turnaje.

V týmu nechyběla ani útočnice Choe Il-son, nejlepší hráčka a zároveň nejlepší střelkyně zářijového MS do 20 let.

Za tři roky bude chtít Severní Korea potvrdit pozici ženské fotbalové velmoci na dospělém MS v Brazílii. Tedy pokud se kvalifikuje.

Na posledních třech světových šampionátech v dospělé kategorii totiž chyběla. Nejprve kvůli zjištění o dopingu, pak se na další MS nedokázala kvalifikovat a o to poslední loňské přišla kvůli restrikcím týkajících se boji proti koronaviru v zemi.

Mohlo by vás zajímat: