Před dvaceti lety to na nějaký hon za medailemi a blyštivými glóby vůbec nevypadalo. Rodiče Petry Vlhové měli u sjezdovky v Jasné stánek s občerstvením a malá Petra, než aby se pletla rodičům pod nohy, nasadila přezkáče a s o čtyři roky starším bratrem Borisem se proháněli na lyžích po svahu.

„Byli taková samostatná jednotka. Zalyžovali si, pak si dali hot dog a zase pokračovali. O nějakém vrcholovém sportu nemohla být řeč, prostě je to bavilo,“ vzpomínal pro slovenský deník Sme tatínek Igor Vlha.

Při volbě kroužků byl ten lyžařský ale jasnou volbou, odtud vedla cesta do lyžařského klubu i k prvním závodům. Všechno za velkého nasazení a obětí ze strany rodiny.

„Já skončil po žácích, už jsem nešel k juniorům, Rozhodli jsme se, že budeme investovat do Pétiny lyžařské kariéry,“ přiznal bratr Boris Vlha. 

Na domácím kopci v Jasné mohla ale její kariéra záhy skončit. Bylo jí sotva 11 let, když měla během tréninku vážnou nehodu a skončila v nemocnici.

„Srazila jsem se na sjezdovce se starším pánem. Měla jsem otřes mozku, zapadlý jazyk a asi na pětkrát zlomenou čelist,“ uvedla Vlhová.

Její otec tehdy stál u sjezdovky na Zahrádkách a celý incident viděl. „Ten pán tam neměl co dělat, vůbec, vůbec nereagoval na výzvy. Petra vyletěla na kraj tratě a trefila ho, když lyžoval. Bylo to dost vážné. Vidět ji pak na ARO se všemi těmi hadičkami byl horor. Myslel jsem si, že končíme s lyžováním,“ přiznal Igor Vlha. 

Jenže pro jeho dceru to konec nebyl, vrátila se k lyžování a zase chtěla trénovat. „Moc si toho z té nehody nepamatuju, ale vím, že jsem pak měla sdrátovanou pusu a prosila jsem rodiče, aby mě pustili zase lyžovat,“ smála se s odstupem času rodačka z Liptovského Mikuláše.

Její radost z broušení oblouků brzy přinesla ovoce, už v 15 letech se stala juniorskou mistryní světa ve slalomu a odborníci začali tušit, že Veronika Velez-Zuzulová má nástupkyni.

„Nemyslím si, že by Petra byla ten největší talent na světě, ale je to největší dříč. Všechny úspěchy dosáhla hlavně díky tvrdé práci,“ nechala se slyšet Velez-Zuzulová.

Své o tom ví trenér Vlhové Ital Livio Magoni, se kterým začali spolupráci před pěti lety. Předloni si společně došli pro titul mistryně světa a nyní i pro velký křišťálový glóbus.

„Jsem šťastný za celé Slovensko. Náš společný příběh je naplněný, už jsem to zažil s Tinou Mazeovou a s Petrou to pro mě znamená ještě o trochu víc,“ byl dojatý italský kouč.

A není divu. Jako hlavní trenér musel Vlhové vtlačit do hlavy, že její doménou nejsou jen točivé disciplíny, ale že může zajíždět dobré výsledky i v těch rychlostních. Právě díky tomu je nyní historicky první nejlepší lyžařkou světa ze Slovenska.

„Píšu historii, strašně moc to pro mě znamená. Odjeli jsme všechny závody, byla to náročná sezona a teď si to užiju,“ pochvalovala si Vlhová.